Co dělat, když…

• Pokud jste se dostali do takovéto situace, běžte co nejdříve na policii, případně volejte tísňovou linku.

Bez protokolu od policie vám pojišťovna jen stěží něco proplatí. Navíc ani s protokolem nemáte záruku úspěchu, jelikož pojišťovny často argumentují tím, že aby mohlo být z jejich strany uvolněno pojistné plnění, musel by zloděj “překonat překážku”. Tato situace se bohužel netýká nutně jen vozidel, existuje řada vykradených bytů či domů, kde nedošlo k žádnému viditelnému poškození. Pokud však k “překonání překážky” nedojde (např. díky použití tzv. polského klíče), pojišťovny se začnou vykrucovat.

Díky tomu, že existují analýzy a znalecké posudky, které jednoznačně dokáží prokázat překonání překážky, aniž by došlo k jejímu násilnému překonání, dnes již většina pojišťoven škodu uhradí, třebaže se na vás asi od ucha k uchu usmívat nebudou. Pokud by však pojišťovna stále odmítala, bohužel nezbývá nic jiného, než se obrátit na soud.

• Bez ohledu na to, kde jste, trvejte na zajištění stop okamžitě.

Pokud si na vykradené vozidlo “vzpomenete” po týdnu, v pojišťovně s vámi, lidově řečeno, vyrazí dveře. Proto požadujte sepsání protokolu okamžitě.

• Jasně policii řekněte, že vozidlo vykradeno bylo, byť nejsou patrné známky poškození.

Pokud vám policie do protokolu napíše, že nedošlo ke zjištění poškození, případně že nedošlo k překonání překážky, požadujte změnu. Pokud je to nutné naléhejte na provedení expertízy, zda došlo či nedošlo k neinvazivnímu otevření zámku. V případě kladného výsledku je pravděpodobné, že vám škodu i cenu posudku proplatí pojišťovna.

Podle policejního protokolu se určuje výsledek řízení

Pro pojišťovnu existuje v podstatě pouze jeden dokument, na základě kterého rozhodne, zda škodu proplatí či nikoliv – policejní protokol. Pokud bude v policejním protokolu jednoznačně napsáno, že ke krádeži došlo, škoda vám uhrazena bude. Pokud však v protokolu bude napsáno, že nedošlo ke zjevnému poškození, může pojišťovna přistoupit k došetření případu (kontrola, zda bylo vozidlo řádně uzamčeno apod.).

Obecná rada na závěr pak zní: všechny cennosti a předměty vzít s sebou (včetně navigace, nabíječek apod.), parkovat raději na oficiálních parkovištích než někde na sídlišti a vždy kontrolovat uzamčení všech dveří včetně kufru. Zejména v zimních měsících může vlivem mrazu některý ze zámků “vynechat” a zůstat otevřený. Stejně tak kontrolujte úplné zavření všech oken. Pokud jste někde udělali chybu, pojišťovna se jí ihned chytí.

Jaký skútr vybrat

V prvé řadě je nutné si uvědomit, k čemu budete skútr využívat. Na českém trhu operuje nespočet výrobců, vybere si úplně každý. Pokud chcete skútr používat v městském provozu a jde vám výhradně o cenu a rychlost, doporučujeme elektrickou verzi. Ta jezdí téměř zadarmo (cca 10 Kč/100 km i méně), problémem je však výrazně vyšší cena. Ta se vám však v horizontu 3-5 let pravidelného používání vrátí. Velkou výhodou jsou nulové emise, minimální hlučnost a na elektrický pohon solidní dojezd.

Pokud sháníte dopravní prostředek např. na chatu i občasné dojíždění, postačí vám levné čínské skútry, u kterých se cena pohybuje i pod 15.000 Kč. Vzhledem k tomu, že však bylo při výrobě šetřeno, kde se dalo, je pravděpodobné rychlejší opotřebení komponent. I tak mají ale tyto výrobky řadu spokojených zákazníků a svůj základní úkol splní.

Pro sportovně založené je k dispozici řada skútrů zejména japonských a italských značek. Ty mají solidní výkon, stále poměrně nízkou spotřebu (s přehledem se dostanete pod 4 litry) a často i reprezentativně vypadají. Bohužel je zde však nutné počítat s investicí blížící se 100.000 Kč. Pokud vám však nejde až tak o peníze a chcete ušetřit spoustu času jinak stráveného v kolonách, mohou být i tyto skútry vaší volbou.

Poslední skupinou jsou stylové či retro skútry. Typickým příkladem je italská značka Vespa. Zde jde zejména o image. Tyto skútry si kupují převážně ženy, často mají růžovou či oranžovou barvu a pozornost budí už zdálky. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena a často horší užitné vlastnosti.

Jaký objem vybrat

Vzhledem k tomu, že současná legislativa dovoluje držitelům licence B řízení skútru o obsahu pouze 50 ccm, bude asi volba jednoznačná. Pokud však někdo vlastní řidičák i na vyšší objem, pak může být vhodnou volbou obsah 125 ccm. Tyto skútry mají nízkou spotřebu (cca 2,5 l), jsou dostatečně pružné (cca 4-5 kW) a dosahují rychlosti až 100 km/h. Zda dojde ke změně legislativy, je těžko říci. Faktem však zůstává, že v řadě zemí je řízení motorky s obsahem do 125 ccm povolena pouze s licencí skupiny B.

Náklady na provoz

Ty jsou nesrovnatelně nižší než u automobilu. Případné opravy jsou zpravidla levné, náhradní díly (až na výjimky) taktéž. Výhodou je též povinné ručení za cca 700 Kč/rok. Vzhledem k tomu, že průměrná spotřeba skútrů se pohybuje pod 3 litry (a to včetně městského provozu), je jakákoliv srovnávací kalkulace s automobilem zbytečná. Úspora bude značná.

Nevýhody skútrů

Hlavní nevýhodou je bezpečnost. Víte např. jakým způsobem zemřel slavný Pininfarina? Srazilo ho auto, když jel na skútru. Vzhledem k neohleduplnosti a agresivitě českých řidičů není riziko byť nezaviněné nehody malé a následky mohou být trvalé. Dalším problémem je mentalita. Zatímco v jižních zemích jsou skútristé bráni jako plnohodnotná součást silničního provozu a takřka všichni jim v zácpě uhnou, v Čechách tomu tak vždy není. Ostatně pokud např. pojedete na skútru po středové čáre v zácpě a některý z řidičů se nepodívá do zrcátka, budete přinejmenším spoluviníkem vy.

Dalším problémem je počasí. Jen těžko si asi člověk dokáže představit jízdu na skútru ve 20 cm sněhu či na namrzlé vozovce. Stejně tak nepříjemný může být déšť, ačkoliv není problém koupit dlouhé pláštěnky určené speciálně pro skútristy. Věřte nebo ne, kromě spodní části nohavic a bot přijedete úplně suší.

Kapacita, polarita, napětí, startovací proudy… Kdo se v tom všem má vyznat?

Při koupi autobaterie nemusíte být nutně fyzik či chemik, aby vaše vozidlo dostalo to nejlepší. Většinou stačí ve specializovaném obchodě či servise říct typ vozidla, druh pohonu či rok výroby, a máte po problémech. I tak je ale vhodné se v základních termínech orientovat, byť jen pro případ, že by se vám v obchodě snažili vnutit výrobek, který sice není nutně nevhodný, nicméně je u něj větší riziko opotřebení, vznícení apod. Proto si teď ve zkratce pár základních pojmů vysvětlíme.

Kapacita autobaterie

Při koupi autobaterie volte výrobek, jehož kapacita je vyšší nebo rovna údaji, který je uveden v manuálu. Menší kapacita nutně neznamená problém, nicméně obzvláště v zimě, kdy baterie mohou ztratit velkou část své kapacity, se můžete dostat do problémů. Kapacita autobaterií je uvedená vždy v ampérhodinách (Ah) a udává, jak dlouho je autobaterie schopna dodávat určitý proud za určitý čas. Pokud máte rádi čísla, vězte, že pokud zakoupíte autobaterii s kapacitou nad 70 Ah pro naftový vůz a nad 63 Ah pro benzínové vozidlo, budete, jak se říká, v suchu.

Napětí autobaterie

Volte jednoznačně 12 V. Starým vozidlům může sice stačit i 6 V, ale jistota je jistota.

Polarita autobaterie

Kladný a záporný, plus a minus. V hodinách fyziky jsme se s tím setkali všichni a, jak se říkává, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Pokud se rozhodnete autobaterii instalovat sami, dávejte si velký pozor, na jaké straně je umístěný plusový pól. Většinou to sice bývá napravo, nicméně pravidlem to není. Pozor tedy na to, ať nekoupíte baterii se špatnou polaritou. Ta vám bude nejspíše k ničemu (ledaže by disponovala dlouhými přívodovými kabely a bylo by možné póly prohodit. To se však v podstatě nestává).

Velikost baterie

Pokud jste někdy viděli autobaterii z Mercedesu S a baterii např. ze Škody Fabie, uznáte, že rozdíl mezi nimi je asi takový, jako mezi příslovečným nebem a dudami. Prostudujte tedy manuál, zjistěte vhodné rozměry baterií a v žádném případě nekupujte větší.

Nejvhodnější materiál

Materiál desek výrazně ovlivňuje životnost a vlastnosti baterie. Vyvarovat se je třeba desek s příměsí antimonu, jelikož vhodnější jsou hybridní konstrukce. Ty jsou sice o něco dražší nicméně více vydrží a poskytují lepší startovací vlastnosti díky vyššímu proudu.

Volit bezúdržbové či údržbové baterie
Baterie s bezúdržbovým provozem jsou jednoznačně pohodlnější. Není nutné kontrolovat stav elektrolytu a ten případně dolévat. Cena bezúdržbových autobaterií je rozumná, a proto je doporučujeme.

Základní zásady pro dlouhý život autobaterie

Nepřebíjet a nenechat vybít. To je asi úplný a nejdůležitější základ pro dlouhou životnost autobaterie. Zejména v zimě je vhodné alespoň jednou za týden s vozidlem ujet minimálně 20 km, aby se baterie mohla dobít. Pokud vůz necháte odstavený bez povšimnutí delší dobu, vězte, že autobaterie poté nechá bez povšimnutí váš pokus nastartovat. Dále, pokud máte údržbovou baterii, je nutné kontrolovat stav elektrolytu (většinou stačí jednou až dvakrát za rok).

Jak baterii nabít

Nejlépe baterii nabijete jízdou. Pokud však musíte použít nabíječ, volte takový, který výrobce baterie předepisuje. Velký pozor si dávejte zejména u VRLA akumulátorů s uzavřeným cyklem. Nevhodný nabíječ je může zcela zničit. Plně nabitou baterii poznáte podle klidového napětí kolem 13 V.

Co je to sulfatace?

Sulfatace autobaterie je jedno z jejích nejčastějších poškození. Vzniká zejména při nulové údržbě baterie, jízdách na krátkých trasách (typicky přes město) či při dlouhodobém odstavení automobilu. Podstatou tohoto jevu je postupný vznik krystalů síranu olovnatého na elektrodách. Na rozdíl od původního amfoterního síranu, se vzniklé krystaly zúčastňují přeměn aktivní hmoty elektrod jen ve velmi omezené míře. Následkem toho dojde ke snížení kapacity akumulátoru a nárůstu vnitřního odporu (a snížení vodivosti), který má za následek snížení napětí a proudu dodávaného akumulátorem, zvláště při velkých proudových odběrech.

S výběrem autobaterie pro váš vůz vám rádi poradíme také v našem Pneuservisu u Kopeckých ve Valašském Meziříčí.

Jaké řetězy vybrat a čím se řídit

To, co platí o náhradních dílech či např. pneumatikách, platí i pro sněhové řetězy. Na trhu je jich nespočet – drahé a levné sněhové řetězy, domácí a zahraniční, nové a použité sněhové řetězy atd. Je určitě lepší řetězy nakupovat ve specializovaných prodejnách či pneuservisech a prodejnách pneu. Zde se většinou setkáme jednak s kvalitními výrobky (často atestovanými) a navíc nám často školená obsluha poskytne řadu rad a praktických návodů.

Zásadním kritériem pro výběr řetězů je určitě rozměr pneumatik (šířka pneumatiky, velikost a také výška bočnice) ale také i typ vozu (kupé, SUV, kombi…). Pozor si dejte hlavně při koupi řetězů přes internet. Řetězy špatných rozměrů se mohou uvolnit a způsobit poškození pneumatiky, podběhů apod.

Jaké tipy řetězů jsou k dostání?

Chemické či tekuté sněhové řetězy

Nejedná se v podstatě o řetězy jako takové. Přilnavost a trakce pneumatiky se zlepší aplikací směsi přímo z tuby. Tato směs na pneumatice ztvrdne a odstraní se buď po najetí zpět na asfalt či jiný podobný povrch anebo po ujetí určitého počtu kilometrů.

Šikmostopové sněhové řetězy

Vysoce účinné řetězy, pro které je typické výborné pokrytí celého běhounu pneumatiky. Svůj krkolomný název dostaly díky tomu, že síť řetězu pokrývá pneumatiku šikmo a navíc všechny šikmo běžící části řetězu jsou spojeny další šikmou příčkou. Tyto řetězy jsou vyrobeny ze špičkové oceli a je pro ně typická dlouhá životnost (je možné je použít oboustraně).

Sněhové řetězy s H a X stopou

Jedná se v podstatě o základní řetěz s o něco lepším pokrytím. Stopa má tvar písmene H nebo X, odtud tedy jeho označení. Nevýhodou je pokrytí (to stále zdaleka nedosahuje 100 %) a také to, že je nutné jej nasazovat během jízdy. Články řetězu sice mají hrany pro lepší trakci a jsou celkově pevnější, nicméně nedosahují kvalit šikmostopých řetězů.

Klasické (žebříčkové) řetězy

Tyto řetězy se vyznačují jednoduchou stopou s tím, že příčky řetězu jsou napnuty přes celou šířku pneumatiky. Jsou levné a k dostání i v řadě supermarketů, problémem je však nedostatečná trakce a také horší kvalita materiálu a provedení. Jízda s těmito řetězy není komfortní a to samé platí pro jejich montáž – nutno totiž na řetěz najíždět. Celkově tyto řetězy moc nedoporučujeme.

Několik zásad pro uchování a montáž sněhových řetězů

• Zásadně nevyhazujte návod. Co a jak se kudy provléká se snadno zapomene a věřte, že nasazování řetězů nepatří mezi činnosti vhodné k improvizaci.
• Podle typu řetězů je nutné zjistit, zda nebude nutné je po nějaké době znovu utáhnout. Pokud se řetěz za jízdy uvolní, hrozí riziko nehody a poškození vozu či pneumatiky
• Řetězy nasazujte ještě než se dostanete do kritické situace, ideálně mimo silnici, např. na odpočívadle či u benzínky.
• Řetězy se upevňují na hnací nápravu. Pokud je vozidlo vybaveno pohonem 4×4, je lepší jimi osadit všechna 4 kola.
• Řetězy většinou nejsou stavěny na rychlost vyšší než 50-60 km/h, proto tuto rychlost nepřekračujte.
• Řetězy sundejte ihned poté, co ze silnici začne mizet sníh. Hned jak budete mít možnost, je omyjte v teplé vodě, usušte a schovejte (ideálně do originálního) obalu.
• Řetězy se nijak neudržují (žádné mazání, voskování apod.).
• Pravidelně kontrolujte (či si nechte zkontrolovat) opotřebení řetězů. Pokud je nerovnoměrné, hrozí přetržení řetězu a poškození vozu.

Mám vozidlo s pohonem 4×4. Potřebuji sněhové řetězy?

V běžných podmínkách za použití solidních zimních pneumatik s dobrým vzorkem asi ne, nicméně ani pohon na všechna kola nedokáže zázraky. Pokud se např. potřebujete dostat k chatě v horských oblastech, kde běžně leží velké množství sněhu a cesta nebývá přes zimu ošetřována, příp. pokud plánujete jízdu mimo silnici, sněhové řetězy se, lidově řečeno, neztratí.

Jsme číl dál horší řidiči?

Starší zkušenější šoféři si často postesknou: “To je hrůza. Jak mohlo tohle udělat autoškolu. Tam bych se já vešel s autobusem.” Problém je však v tom, že vozidla typu Škoda 105 (a všeobecně starší vozidla bez ohledu na zemi původu), na kterých se tito šoféři učili, poskytovaly zpravidla mnohem lepší výhled a přehled o situaci. Dnešní automobily jsou totiž kvůli bezpečnostním a aerodynamickým požadavkům často konstruovány tak, že z nich opravdu není moc vidět. To je, zejména pro začínající řidiče, velký problém.

Začalo to parkovacím asistentem

Již i běžná vozidla včetně těch patřících do nižších tříd jsou dnes vybavena parkovacím asistentem (ono pípání, které se ozve, jakmile se při parkování přiblížíme k vzadu stojícímu vozidlu o určitou vzdálenost). Stále častěji se však ve vozech objevuje aktivní parkovací asistent – v podstatě jakýsi autopilot, který zcela převezme kontrolu nad vozidlem při parkování. Ten je pak schopný bezpečně bez ťukanců či škrábanců podélně zaparkovat na pouhých 120 % vlastní délky. Pětimetrové vozidlo tedy bezpečně zaparkujete do šestimetrové mezery (to se bez újmy na laku podaří jen části řidičů. A pokud už se jim něco takového podaří, je to zpravidla až na několikátý pokus).

Teď řídím já, pracky pryč!

Zajímá vás, jak přesně tento asistent funguje? Záleží samozřejmě na automobilce, nicméně princip je vesměs stejný. Nejprve je třeba zapnout směrová světla. Tím, kromě toho, že svému vozidlu řeknete, na kterou stranu chcete zaparkovat, dáte i kolemjedoucím šoférům najevo, ať si raději přibrzdí. Posléze musíte zmáčknout knoflík zpravidla umístěný pod řadicí pákou. V tuto chvíli začne počítač pomocí senzorů vyhledávat správné místo k zaparkování. Pokud počítač vhodné místo najde, dostanete pokyn k zařazení zpátečky. V tuto chvíli se ocitnete v jakémsi sci-fi světě, kdy se volant točí sám od sebe a vy ovládáte pouze pedály. Jakmile se ocitnete v mezeře, musíte zařadit jedničku a vozidlo srovnat. I v této fázi automat točí volantem sám. Pozor je třeba si dát na to, abyste se volantu nedotkli, jelikož pokud tak učiníte, asistent se odpojí a parkovací manévr bude pouze na vás.

Má to vše smysl?

Pravděpodobně ano, nicméně faktem je, že ani tento asistent nepředstavuje nějakou skutečně revoluční událost v automobilovém průmyslu. Jednak je použitelný pouze za určitých okolností (je např. nutné dodržet mezeru mezi stojícími auty a vašim vozidlem v rozmezí 0,5-1,5 metru) a navíc tento automat sám nejede – to znamená, že řidič stejně musí s citem ovládat prokluz spojky při popojíždění. Pokud do mezery najede příliš rychle, vozidlo se do ní stejně nestihne vměstnat.

I přesto však, zejména u vozidel s obzvlášť problematickým výhledem, může tento asistent ušetřit nervy, čas a v neposlední řadě i peníze. Automobily vyšších tříd jej začínají nabízet ve standardní výbavě a je možné očekávat, že se tento vynález stane rozšířeným i mezi vozy nižších tříd.

Neplatičů povinného ručení ubývá, ale…

Zatímco ještě před pár lety bylo nepojištěných vozidel přes 10 %, dnes je toto číslo asi poloviční. To je však, pokud vezmeme v potaz počet automobilů provozovaných na našich silnicích, stále obrovské číslo. Co se tedy stane, pokud nás nabourá nepojištěný řidič? S největší pravděpodobností nic, jelikož nám škodu uhradí garanční fond spravovaný Českou kanceláří pojistitelů. Ta však bude peníze okamžitě vymáhat po nepojištěném řidiči.

Nepojištěné vozidlo = obrovský hazard

Každý rok dojde na území České republiky k přibližně čtyřem tisícům nehod způsobeným nepojištěnými řidiči s tím, že celková škoda se úspěšně drží nad půlmiliardovou hranicí. Pokud provozujete či chcete provozovat vozidlo, aniž byste měli sjednáno zákonné pojištění, jste potenciálně připraveni tuto statistiku rozšířit. Pokud způsobíte nehodu s velkou materiální škodou, nepočítejte, že se nad tím jen tak mávne rukou.

Kromě případné nehody jste samozřejmě povinni předložit osvědčení o pojištění vozidla při případné silniční kontrole. Pokud osvědčením nedisponujete, hrozí vám nejen pokuta 3.000 Kč za nepřeložení toho osvědčení, nýbrž také až 40.000 Kč za provozování vozidla bez pojištění. V podstatě se tedy dá říci, že nepojištěné vozidlo je nejen hazard ale také hloupost.

Alkohol – metla lidstva

Ani s alkoholem to nebude až tak horké. V mírných dávkách snižuje riziko infarktu, podporuje činnost jater (třebaže se to může zdát paradoxní) a někdy i dobře chutná. Pozor ale na jednu věc: nepít před jízdou. Jedna taková jízda by se totiž rázem mohla stát onou pomyslnou metlou, která vás domete až k osobnímu bankrotu. Jak? Bohužel velice jednoduše.

Řada lidí si myslí, že pokud pod vlivem alkoholu způsobí nehodu, jen zaplatí pokutu a vzdá se na nějakou dobu řidičského oprávnění. Bohužel zde to však zdaleka nekončí. Ačkoliv tuto škodu pojišťovna viníka okamžitě uhradí poškozenému, svých peněz se jen tak nevzdá a začne celou škodu vymáhat po opilém řidiči.

Doživotní hrozba exekuce

Pokud je nám jako viníkovi dopravní nehody, který tuto nehodu způsobil pod vlivem alkoholu, soudem uloženo splácet škodu při takové události způsobenou (leckdy se může jednat o milionové částky), nezbývá nám nic jiného, než skutečně splácet. Pokud se tak nestane, dojde bohužel k exekuci. Řešení je přitom velice jednoduché a účinné: před jízdou prostě nepít. Pak můžeme být relativně v klidu, i pokud dopravní nehodu způsobíme. Je totiž pravděpodobné, že škodu uhradí dle pojistné smlouvy pojišťovací společnost.

Měl by nebo musí?

Pojďme se podívat, co říká zákon. Ten nařizuje, aby všechna vozidla v období od 1. listopadu do 31. března, měla přezuté zimní gumy, v případě, že:

• se na pozemní komunikaci nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, nebo
• lze vzhledem k povětrnostním podmínkám předpokládat, že se na pozemní komunikaci během jízdy může vyskytovat souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza
• zimní pneumatiky musí být u motorových vozidel s maximální přípustnou hmotností nepřevyšující 3 500 kg na všech kolech a u motorových vozidel s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg na všech kolech hnacích náprav s trvalým přenosem hnací síly.
• zimní pneumatiky musí mít hloubku dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů nejméně 4 mm a u motorových vozidel o maximální přípustné hmotnosti převyšující 3 500 kg nejméně 6 mm.

Zákon tedy neříká jasně, že v období od 1. listopadu do konce března MUSÍ každý mít přezuto. Jasná odpověď je tedy MĚL BY. I tak je ale nutné se zamyslet nad větou “lze vzhledem k povětrnostním podmínkách předpokládat…” Laicky řečeno se tedy dá říci, že pokud se vydáte na konci března za slunečného počasí s teplotou kolem 15° na krátký výlet na letních pneumatikách, nemělo by se vám nic stát. Při delších trasách a ne zcela “jednoznačném” počasí, je však nutné pneumatiky mít. Pokud byste totiž např. zavinili nehodu za typicky zimního počasím, dorazila by k vám nepříjemnost nejen ve formě pokuty ale např. i pěkně tučného účtu od pojišťovny. Ta totiž získá právo po vás vymáhat škodu, ke které jste svou lehkovážností přispěli. A mohou to být miliony!

Co je to vlastně zimní pneumatika

Zákon říká,

• že za zimní pneumatiku je považována pneumatika, na jejíž bočnici je vyznačeno označení M+S nebo M.S nebo M/S nebo MS. Dále se pak spadají i terénní pneumatiky.
• hloubka vzorku hlavních dezénových drážek nebo zářezů pneumatiky musí být nejméně 4 mm na všech kolech (u vozidel do 3 500 kg), nebo nejméně 6 mm na všech hnacích kolech (u vozidel nad 3 500 kg).

Je nutné mít přezuté zimní gumy i na vozíku/karavanu/přívěsu?

Zákon toto neupravuje, což znamená nikoliv. Na druhou stranu si žádný střízlivě přemýšlející motorista raději nepředstavuje, co se stane, když mu tento přívěs v zatáčce “ustřelí”. Za špatného počasí tedy v každém případě přezujte i zde anebo nevyjíždějte.

Závěrem snad ani není nutné říct, že většiny řidičů se tato legislativní změna netýká. Současné období je tak či tak vhodné pro přezutí gum, což stejně inteligentní řidič udělá. Ten totiž ví, že platí rovnice náledí + letní gumy = smrt (metaforická či opravdová).

Dávejte pozor, co podepisujete

V praxi to vypadá následovně: nehodová služba na místo dorazí často ještě před příjezdem policie a nabádá zúčastněné, aby využili jejích služeb. Mezi ty patří vyřízení formalit (tzn. jednání s pojišťovnami apod.), zapůjčení náhradního vozidla či oprava vozidla, většinou však za mnohonásobně vyšší ceny, než je běžné na trhu. Ještě než tedy na místě cokoliv podepíšete, několikrát si přečtěte, co podepisujete. Nejasné, nevýhodné či zavádějící smlouvy nepodepisujte v žádné případě a ideálně s těmito nezavedenými firmami nepodepisujte smlouvu žádnou. Jakmile se totiž k čemukoliv upíšete, může vás banální nehoda místo pár desítek tisíc vyjít třeba i na trojnásobek. Navíc si můžete být jistí, že pokud nezaplatíte, budou po vás tyto firmy peníze (bohužel většinou úspěšně) vymáhat.

Hlavně zůstaňte v klidu a obraťte se na zavedené firmy

Ideální je tyto lovce nehod s díky odmítnout, zavolat policii (pokud je škoda vysoká, došlo ke zranění či se účastníci nedohodli na zavinění) a případně zavolat i některou z oficiálních a solidních nehodových služeb, která zajistí odtah a často i opravu.

Pokud byste se i přesto rozhodli, že služeb samozvaných “lovců nehod” využijete, mějte na vědomí, že na pouhém zapůjčení vozidla můžete prodělat i desetitisíce. Při zapůjčení běžného vozidla typu Škoda Octavia se standardní cenou kolem 1.000 Kč/den vás bude ponehodová mobilita stát kolem 10.000 Kč. S touto cenou nebudou mít navíc pojišťovny problém, takže v podstatě nezaplatíte ani korunu. Pokud však využijete služeb lovců nehod, kteří si za běžnou Octavii účtují i 3.000 Kč/den, zaplatíte 30.000 Kč. Pojišťovna vám však více než 1.000 Kč nedá a vy tudíž proděláte 20.000 Kč.

Ale pozor, tím to nekončí. Cena se vám bude logicky zdát přemrštěná a proti platbě podáte odpor. Bohužel však budete mít malou šanci na úspěch a společnost po vás peníze začne vymáhat. Při případné exekuci pak budete muset kromě jistiny uhradit i náklady na řízení, které se pohybují nad 10.000 Kč. Celkově tedy proděláte i přes 30.000 Kč! A proto jednání s tímto typem firem jednoznačně nedoporučujeme.

Opravu si sjednejte u důvěryhodného servisu a ideálně bez prostředníka

Další z činností, kterou lovci nehod zařizují je sjednání opravy vozidla. Zde ale opět pozor. I když budete trvat na tom, aby vozidlo bylo opraveno v autorizovaném servisu s použitím originálních dílů, k čemuž se tato rádoby nehodová služba i upíše, v praxi je velké riziko, že k opravě dojde v některém z malých garážových servisů a navíc ještě budou použity asijské náhradní díly. Cena těchto dílů, věřte nebo ne, může být až padesátkrát(!) nižší, než u dílů originálních. Bohužel však tyto díly velmi rychle odcházejí a je nutná jejich výměna (to v tom lepším případě) a navíc může jejich uvolnění i vážně poškodit motor (to v tom horším případě). Zase a znova tedy nabádáme: vyhněte se těmto lidem.

• Jsou zahraniční pohledávky vymahatelné v České republice?
• Jsou naopak v ČR vymahatelné pohledávky od zahraničních hříšníků?
• Může proti mně být vedeno správní řízení, aniž bych o tom věděl?
• Do jaké míry spolu úřady v rámci EU komunikují? Je možné, aby zahraniční pohledávku odkoupila česká firma?

Vymáhání pokut se v zahraničí může lišit – pozor na kauce

Jsou v podstatě dva způsoby, jak obdržet pokutu. Buďto vás policie přímo zastaví po spáchání přestupku (typicky u vážnějších deliktů) anebo najdete za stěračem lísteček s pokyny (typicky za špatné parkování). Pokud vás policie zastaví přímo na místě, a to zejména po spáchání vážného přestupku, je, narozdíl od ČR, běžné, že po vás budou chtít kauci. Tato kauce slouží jako prostředek, kterým vám znemožní pokutě se vyhnout. Vzhledem k tomu, že tyto kauce bývají vysoké (podobně jako pokuty ve vyspělých zemích EU), může se klidně stát, že vám jako kolaterál zabaví auto.

Pokud se tedy dopustíte velkého překročení rychlosti a bude vám stanovena pokuta např. 2000 Eur, jen stěží vyváznete s kaucí nižší než 1000 Eur. Pokud nemáte na zaplacení, policie má právo vám jako jistinu zabavit automobil. Po projednání přestupku (kauce slouží jako pojistka, že se hříšník tohoto projednání zúčastní) a zaplacení pokuty se kauce vrací. Pokud tedy nakonec dostanete pokutu jen 1000 Eur, policie si nechá kauci a automobil vám též samozřejmě vrátí. Pokud by konečná pokuta činila jen 500 Eur, polovinu kauce byste dostali zpět.

U menších pokut dostanete narozdíl od ČR většinou již příkaz k uhrazení s variabilním symbolem. Máte tak dvě možnosti, buď zaplatit, anebo oznámení vyhodit. Co se týče vymahatelnosti takové pokuty, to je otázka, na kterou si zodpovíme zanedlouho.

Jak naložit s pokutou v zahraničí

To, zda a s jakou vervou po vás budou zahraniční pokutu vymáhat v ČR, je těžko říct. Liší se to případ od případu, země od země a hodně záleží na výši pokuty. V podstatě se dá říct, že pokuty v desítkách eur či ekvivalentu se přes hranice nevymáhají. Pokud jde o vyšší pokuty, je pravděpodobné, že vám úřad v zahraničí pošle příkaz k úhradě. Pak je zcela na vás a vaší platební morálce, zda pokutu uhradíte či nikoliv. Možnosti vymáhání takové pohledávky jsou sice velmi malé, ale je potřeba mít na mysli několik “ale”:

• Pokud se jedná o pokutu udělenou městskou policií, je pravděpodobnost vymáhání v podstatě nulová. U pokut od státní policie však tato pravděpodobnost roste.
• Zejména u vysokých pokut (řekněme nad 500 Eur) je nutno očekávat přinejmenším nepříjemnosti
• Absolutní jistotu “bezpečí” před zahraničním věřitelem zejména z EU nemáte.
• Již brzy by měl být zaveden tzv. Evropský registr pokut. Díky tomuto registru již bude možné pokuty přes hranice bez problémů vymáhat. A co víc, nelze vyloučit ani jeho zpětnou platnost.

Je skutečně obtížné říci, jak si při udělení pokuty počínat. My však doporučujeme zaplatit. Ačkoliv je pravděpodobnost vymáhání velmi malá, stále existuje. Nezaplacením jednak vrhá člověk špatné světlo na národ jako takový, čímž podporuje předsudky (viz. předsudky Němců vůči nám), navíc se vystavuje určitému nebezpečí i do budoucnosti. Pokud např. v Německu pracujete, je možné, že vám pokutu i s úroky stejně strhnou z platu. Pokud vás např. místní policie při namátkové kontrole o rok později zastaví, nahlédne do registru a uvidí, že máte nezaplacenou pokutu, určitě k vám nebude úplně nejmilejší. Proto je tedy vhodnější své závazky plnit již dnes.

Existuje několik typů kamer

K dispozici je několik typů kamer. Ty se liší schopnostmi, kvalitou záznamu a samozřejmě cenou. Základní verze zaznamenávají výhradně dění před vozidlem, u dražších modelů pak není problém pořídit záběry jak toho, co se děje před vozidlem tak toho, co se děje za ním či v interiéru. Navíc existují i tipy, které kromě videa zaznamenávají i zvukovou stopu či jsou vybaveny GPS modulem (je pak prokazatelně možné rekonstruovat cestu vozidla).

Právní a etický pohled na věc

Z právního hlediska není na používání kamer a natáčení dění na silnici nic špatného. Při případném řešení dopravní nehody je možné použít jakékoliv médium, které má vypovídající hodnotu, je nepozměnitelné a nebylo pořízeno ilegálně.

Bohužel z etického hlediska situace tak jednoduchá není. To, že si i neprofesionální řidiči začínají do vozidel montovat kamery, pouze ukazuje na morální a etickou krizi ve společnosti. Lidé si nevěří, bojí se agresivity a vědí, že policie často nejen že nepotrestá viníka, ale naopak ještě znepříjemňuje život slušným lidem (ostatně známý “vybržďovač” Trpišovský nakonec nepřišel o řidičské oprávnění díky vybržďování nýbrž díky neoficiální SPZ).

Intuitivní použití bez nutnosti homologace

Obsluhu kamerky zvládne téměř každý. Prostě ji umístěte na čelní sklo přísavkou a zmáčkněte tlačítko nahrávat. Přístroj nepatří do výbavy automobilu, je napájen z 12V zásuvky, a tudíž není nutné dlouze vyřizovat homologaci apod. Nahrávka je ukládána na paměťovou kartu a přehrát ji je možné v každém programu, který je kompatibilní s formátem mp4. U konkrétních kamerek je pak dodáván i software, který dokáže jednotlivým bodům v záznamu přiřazovat GPS souřadnice apod. Vzhledem k tomu, že na standardní 32GB kartu se vejde minimálně 30 hodin záznamu v rozlišení 640 × 480 pixelů, není nutné záznam po každé jízdě mazat. Pokud je karta plná, dojde k přemazání starého souboru novým (podobně jako u bezpečnostních kamer na benzínkách či v supermarketech). Ačkoliv by se mohlo zdát, že je rozlišení 640 x 480 pix. nedostatečné, není tomu tak. Kamera nahrává ve slušné kvalitě i v šeru či za tmy.

Cena kamerek

Ceny se pochopitelně liší. Levnější varianty se dají pořídit i za 2-3 tisíce Kč, u systémů s více kamerami (vpředu a vzadu či v interiéru), to může být i přes 10 tisíc Kč. Zda-li se nákup takové kamery vyplatí, je otázkou. Pravdou však je, že zejména v českém justičním prostředí se může z viníka velice snadno stát oběť. Pak je skutečně k nezaplacení mít k dispozici kvalitní a nezpochybnitelný záznam toho, co se opravdu stalo či nestalo.