Blog Pneu U Kopeckých, Valašské Meziříčí

Jak správně zajíždět nové auto?

jakubres — Tue, 15 May 2012 23:29:05 +0000

I přes nízké ceny ojetin dáváte přednost jistotě ve formě nového vozidla? Používáte auto k podnikání? Chystáte se ke koupi nového vozu, ale nejste si jisti jakou péči mu poskytnout v prvních dnech ostrého provozu? Pak jste na správném místě.

Záběh vozidla

“Znalci” aut vám můžou začít vyjmenovávat sáhodlouhý seznam toho, co v prvních kilometrech musíte a nesmíte, případně i dodají rady, jak špatně zajetému vozidlu vyresetovat řídící jednotku, aby bylo možné jej zajet správně. V praxi však stačí dodržování několika málo jednoduchých zásad:

nevyužívejte plný potenciál motoru – nepřetáčejte jej ani netestujte maximální rychlost apod.;
nejezděte dlouhou dobu na stejný převodový stupeň, a to bez ohledu na rychlost či zatížení auta;
snažte se jezdit předvídavě a brzdit pouze jemně, ocení to vaše brzdové obložení;
jako záběhové období se označuje prvních asi 1.000 km.

Soused jezdí za 4 litry a já stojím pořád na benzínce…

Jedním z důvodů, proč se na správný záběh klade důraz, je spotřeba. Rozdíl mezi dobře a špatně zajetým autem totiž může být klidně dva litry na sto kilometrů i více. U ojetiny tento faktor neovlivníte, u nového vozu však máte kromě snížení spotřeby šanci tímto prodloužit jeho životnost či životnost jednotlivých komponentů, spolehlivost i komfort (lepší akustický projev motoru apod.).

Co když je ale spotřeba vyšší dlouhodobě i po správném zajetí?

Řada automobilek láká své kupce na nízké provozní náklady. Velmi často se však deklarovaná spotřeba výrazně liší od té reálné. Co se dá dělat?

Je možné experimentovat s jednotlivými palivy, nechat si vůz zkontrolovat v servise či změnit styl jízdy. Možné je však i pokusit se domáhat určité slevy u prodejce a argumentovat u toho skrytou vadou. Něco takového udělal zákazník jisté středočeské dealerské společnosti, který byl nespokojený se spotřebou své nové Hyundaie. A co víc, soud mu dal za pravdu.

Pokud však máte podobný problém a chcete se soudit, je třeba si uvědomit následující:

Pokud přijdete k soudu s argumentací typu “mě to moc žere,” neuspějete. V každém manuálu je uvedeno, že reálná spotřeba nemusí odpovídat té tabulkové. V žalobě budete muset dokázat, že automobil má vyšší spotřebu i při standardizovaných měřeních podle metodiky EU. To znamená, že je nutné si nechat udělat znalecký posudek, který prokáže, že i v laboratorním měření má vaše konkrétní vozidlo vyšší spotřebu.
Soudní proces se může protáhnout na několik let, záruku úspěchu nemáte a existuje riziko, že budete muset uhradit náklady řízení.
Snažte se se s prodávajícím rozumně domluvit. Můžete se pokusit vyjednat určitou slevu z pořizovací ceny, z ceny garanční prohlídky apod. Až v případě svého neúspěchu se obracejte na soud.

“Zajet” se dají i ojetiny či vozy po generálce

Do určité míry je možné “převychovat” i auta, která již mají něco za sebou. Na vůz buďte citliví např. po generální opravě, kdy je motor náchylnější. Pokud kupujete ojetinu, preventivně vyměňte filtry, svíčky, olej a nechte, pokud je máte, zkontrolovat rozvody. Pak postupujte podle výše uvedeného. Změna k lepšímu může být znát již po 2.000 km.

Vybíráme chalupářské auto

jakubres — Tue, 17 Apr 2012 12:46:14 +0000

Řada z nás má chalupu, bydlí na horách či na hory jezdí, a proto potřebuje vozidlo tzv. do nepohody. V dnešním článku se podíváme na několik vozidel s pohonem 4×4 a zvýšeným podvozkem – vozidel, která by měla obstát i v horších podmínkách. Nebudou nás však zajímat čistokrevné off-roady. O těch jsme psali v jednom z předchozích článků – Cestou necestou, aneb desatero pro vlastníky terénních vozidel.

Subaru Forester

Pokud hledáte vozidlo se stálým pohonem všech kol, výbornými jízdními vlastnostmi jak v lehkém terénu tak na silnici, bude pro vás Forester ideální volbou. Vozidlo je bytelně postavené, nezničí ho nějaká ta nerovnost a při správné péči je až nechutně spolehlivé. V lehkém terénu pomůžou i redukce na první dva stupně.

Preferujete-li čistě silniční vozidlo, tzn. nejezdíte vůbec v terénu, ale chcete pohon 4×4 např. z důvodu nutnosti jezdit do výše položených oblastí, bude pro vás asi lepší Subaru Outback či Legacy (příp. jakékoliv jiné Subaru). Forester se přece jenom v otáčkách více naklání.

Volvo V70AWD

Ačkoliv Volvo nabízí “terénní” variantu svého modelu V70, terénního na tomto voze toho moc není. O něco lepší světlá výška sice pomůže, podvozek a nápravy však nejsou stavěné na jízdu mimo silnici. Systém 4×4 je sice spolehlivý, oproti předokolce však roste spotřeba. V70 ať už ve verzi s pohonem předních či všech kol je v prvé řadě pohodlná a bezpečná limuzína určená na dlouhé cesty. Na chalupářské jezdění určená není.

Audi A6 Allroad

Ačkoliv v době, kdy se ještě vyrábělo, patřilo Audi A6 v terénní verzi Allroad k luxusním vozům, jejichž cena často atakovala 2 miliony korun, dnes je možné tento vůz pořídit za zlomek této ceny. Celkově však toto vozidlo jako rodinné chalupářské auto nedoporučujeme. Důvodů je několik.

konstrukčně složité a poruchové pneumatické pérování (jen za náhradu selhávající kompresoru zaplatíte až 30.000 Kč),
drahý je i běžný servis (např. výměna rozvodů),
o vůz mají velký zájem zloději,
špatné jízdní vlastnosti z důvodu nedotáčivosti,
u prvních verzí až směšně nízká životnost předních náprav (kolem 60.000 km),
nevalná životnost turbodmychadla a palivového čerpadla.

Audi Allroad doporučujeme opravdu jen skalním fanouškům značky, kteří mají připravenou solidní finanční rezervu na případné drahé opravy. Každopádně je lepší volit vozy s menším nájezdem, u kterých však, bohužel, je pořizovací cena výrazně vyšší. I přes všechny nedostatky disponuje Allroad solidním vnitřním prostorem, nabízí komfort, solidní pasivní i aktivní bezpečnost a jeho systém 4×4 patří mezi téměř nezničitelné. Chválu si zaslouží i motory TDi, které vynikají nízkou spotřebou a solidním zátahem.

SUV vozidla – Toyota RAV4, Suzuki Vitara

V sektoru menších a středních SUV je opravdu z čeho vybírat. Pokud se místo cross-overu rozhodnete pro SUV, je nutné se všeobecně připravit na horší jízdní vlastnosti na silnici, vyšší spotřebu a provozní náklady (i když ve srovnání např. s výše uvedeným A6 Allroad to nemusí být nutně pravda). Paradoxně zdaleka neplatí, že jsou SUV větší než běžná vozidla střední třídy. Konkrétně v Toyotě RAV4 či Suzuki Vitara je méně místa na nohy než u běžného Fordu Mondeo. Díky světlé výšce se sice můžete pustit na leckterou nerovnost, k pravidelnému jezdění mimo silnici však žádné z těchto vozidel určeno není (absence uzávěrek diferenciálů, citlivé zadní nápravy apod.)

RAV4 i Vitara mají sice větší kufr než Forester, nicméně na silnici jejich jízdní vlastnosti pokulhávají a v terénu jsou s Forestrem srovnatelné.

I Škoda se snaží

Pro české chalupáře připravila svůj model i mladoboleslavská automobilka. Je jím Yeti. Tento na našich silnicích poměrně vzácný vůz se s lehčím terénem dokáže vypořádat bez problémů, nicméně pravidelné vyjížďky mimo zpevněné cesty mu taktéž nesvědčí. Disponuje mj. asistentem pro sjezd z kopce, který dokáže udržet rychlost vozu pod 8 km/h (podobný systém používá např. Land Rover). Mezi ne příliš silné stránky vozu pak patří poměrně citlivý naftový dvoulitr.

Teoretickou alternativou může být i Octavia ve variantě Scout. Světlá výška 180 mm je solidní, vůz se neztratí ani na zablácených příjezdových cestách. Pokud by se vám však zachtělo si s Octávií trochu zarajtovat, nedělejte to. Vůz je sice zespodu chráněn krytem, takže nějaké to škrábnutí břichem o zem řešit nemusíte, podvozek a nápravy však žádnými výraznými změnami neprošly. Výhodou Scoutu je i pořizovací cena, která je pouze o 15.000 Kč vyšší než u běžné silniční verze.

Vzhledem k tomu, že je však Octavia v této verzi k mání za poměrně vysokou cenu (více než 800.000 Kč), její koupi nedoporučujeme. Forester či Outback jsou levnější a dokáží toho více.

Efektivní fleet management služebních vozů

jakubres — Fri, 13 Apr 2012 12:19:55 +0000

V České republice je nespočet firem, které ke svému provozu potřebují služební vozy. Některé společnosti jich mají stovky či dokonce tisíce (jako např. nadnárodní elektrárenské či telekomunikační společnosti), některé pouze jednotky kusů. U všech firem bez výjimek se však vyplatí zamyslet se nad tím, jak efektivně využívat a spravovat svůj vozový park.

Nutnost kvalitního fleet managementu je v mnoha firmách stále podceňována

K efektivnímu fleet managementu se používá tzv. Car Policy – dokument, který stanovuje pravidla pro koupi, používání a případný prodej (odpis) služebních vozů. Mezi velkými nadnárodními společnostmi bychom dnes marně hledali takovou, která nemá péči o vozový park interně stanovenou. Mezi menšími firmami (a speciálně pak u drobných živnostníků) však Car Policy velmi často chybí, což je škoda.

Jak sestavit efektivní Car Policy

Vzhledem k tomu, že každá společnost je jiná, má jiné potřeby a sféru činnosti, nelze mluvit paušálně o jedné jediné Car Policy. Všeobecně však platí, že každá Car Policy by měla obsahovat tyto základní body:

Přidělení konkrétních vozidel konkrétním zaměstnancům (tj. kteří zaměstnanci mohou používat která vozidla, kdy a za jakým účelem)
Pravidla financování vozidel (zda se např. zvolí operativní leasing apod.)
Všeobecný postup při koupi (výběru) a odpisu vozidel
Definování odpovědnosti konkrétních zaměstnanců za konkrétní vozidla
Pravidla pro soukromé užití firemních vozidel
Stanovení kontrolních mechanismů (např. systém GPS pro určení polohy vozidla v konkrétním čase – musí být zřejmé, který zaměstnanec právě vozidlo používá a na co)

Nepodceňujte stanovení nákladů na provoz

Bohužel narozdíl od vyspělých zemí západní Evropy se české firmy zaměřují stále hlavně na pořizovací cenu, výbavu a potenciál kupovaných vozidel. Mnohem méně však na jejich provozní náklady. To je však zejména v dnešním krizovém období velká chyba, která se může zásadním způsobem podepsat na horších hospodářských výsledcích společností.

Jak změnit pojišťovnu, u které máte povinné ručení

jakubres — Fri, 30 Mar 2012 08:00:38 +0000

Nejste spokojení se svou současnou pojišťovnou? Myslíte si, že za povinné ručení platíte více, než musíte? V takovém případě jste na správném místě. Podíváme se totiž společně na to, jak rychle, bezpečně a bez následků přejít k jinému pojišťovacímu ústavu.

Nebojte se uzavřít pojištění přes internet

Jednoznačně doporučujeme uzavřít pojistnou smlouvu přes internet, avšak důrazně upozorňujeme na to, že je třeba být při výběru nového partnera ostražitý. Pečlivě si pročtěte podmínky a v případě nejasností raději navštivte osobně pobočku či využijte infolinky. Pokud se přece jen rozhodnete pojištění takto uzavřít, vyčkejte, až vám přijde poštou písemná smlouva. Tu si opět velice pozorně pročtěte a případně podepište.

Kdo má zpravidla nejvýhodnější pojistky

Ačkoliv v ČR, narozdíl např. od Velké Británie, do značné míry funguje u povinného ručení princip solidarity (tzn. že méně rizikoví řidiči, kteří nebourají, doplácí na ty více rizikové), nejvýhodnější ručení dostanou bezúhonní řidiči z menších měst, ve věku kolem 40-50 let, kteří mají děti a vozidlo staré 2-8 let. I v případě, že patříte do nejrizikovější skupiny (t.j. mladý muž, z Prahy, se silným dieselovým vozem), nezoufejte. Možná budete překvapení, o kolik výhodněji budete schopni novou smlouvu uzavřít přes internet.

Měníme pojišťovnu. Jak na to?

Pokud se rozhodnete pro změnu finanční instituce, u které máte sjednáno povinné ručení, je nutné o tom stávající pojišťovnu včas informovat. Pokud se nevejdete do výpovědní lhůty, je možné, že budete moci odejít nejdříve za rok. Všeobecně však platí, že pojistnou smlouvu je možné vypovědět:

6 týdnů před dnem, kdy bylo pojištění sjednáno (pozor: v této době již musí být pojišťovna o vašem záměru vyrozuměna. Pouhé razítko na poště nestačí).
1 měsíc od obdržení dopisu, ve kterém pojišťovna oznamuje změnu pojistného.
Do tří měsíců od pojistné události (absolutní většina řidičů se s tím sice nikdy nesetká, nicméně pokud jste již způsobili čtyři nehody za sebou, je možné, že vám pojišťovna ukončí smlouvu).
Když prodáte auto. Nezapomeňte o tom však pojišťovnu informovat a doložit kupní smlouvu, příp. technický průkaz se záznamem o převodu.
Pokud se stanete obětí krádeže. Opět musíte ústav včas informovat a doložit protokol od policie.
Pokud se rozhodnete vozidlo sešrotovat. Opět nezapomeňte na doklad o ekologické likvidaci.

Bourali jste? Zjistěte si detaily

V nové pojišťovně se vás budou určitě ptát, jaká je vaše řidičská historie. Pokud jste způsobili dopravní nehodu(y), zjistěte si, kdy přesně k ní došlo a jak dlouho již jezdíte bez úhony. Zatajovat cokoliv se vyplácí, pojišťovny si vás stejně prověří v centrální databázi.

Je možné smlouvu uzavřít ihned po vypovězení té současné?

Zpravidla ano. Většina pojišťoven nemá nic proti tomu, že si u nich sjednáte pojištění např. měsíc před počátkem jeho platnosti. Některé se však zdráhají a formálně požadují potvrzení z původní pojistky (to trvá většinou 2-3 týdny od vypovězení smlouvy).

Žádejte o přepočtení ceny havarijní pojistky. Vyplatí se to

U havarijních pojistek se dá taktéž ušetřit. Řada z nás si ji totiž sjedná na nové či zánovní auto a potom ji nijak neupravuje. To je však chyba. Tak jak klesá cena vozu, tak i klesá potenciální částka, kterou bychom dostali např. za krádež či totální nehodu (pozor: jedná se o desítky % z původní ceny). Cena pojistky však zůstává stále stejná. Proto se vyplatí každý rok požádat svého pojišťovacího agenta o přepočtení ceny. Ten v podstatě vždy vyhoví.

Jedete do Německa? Pozor na emisní zóny

jakubres — Tue, 27 Mar 2012 12:35:59 +0000

Chystáte se jet do Německa nakupovat, s dětmi do aquaparku či jen tak na výlet? Potom zbystřete. V řadě německých měst totiž platí povinnost mít vozidlo označené tzv. ekologickou plaketou. Bez ní vás do emisních zón (většinou v centrech měst) nepustí.

Pozor na značku “Umwelt zone”

Emisní zóny zavedly jako první Berlín, Kolín nad Rýnem a Hannover v roce 2008. V praxi poznáte to, že vjíždíte do ekologické zóny, podle značky “Umwelt ZONE.” Při opuštění zóny narazíte na stejnou značku v odstínech šedi, která je navíc třikrát přeškrtlá. Vždy byste kromě označení vjezdu do takové zóny měli narazit i na doplňkovou značku udávající, jak přísně je vjezd do zóny regulován.

Označení plaket

Němci zavedli čtyři stupně ekologičnosti vozidel. První, bílý, představuje ten nejnižší a v podstatě znamená “bez plakety.” Následuje červená plaketa, žlutá a zelená. Do řady zón postačí mít jakoukoliv plaketu, tzn. i červenou, nicméně v některých městech jsou přísnější.

Platí povinnost mít nalepenou ekologickou plaketu i na motocyklech?

V současné době ne, nicméně doporučujeme sledovat případné změny v legislativě.

Jak ekologickou plaketu získat?

Pro získání ekologické plakety je třeba předložit originál velkého Technického průkazu. To, jakou plaketu obdržíte, závisí na údajích v technickém průkazu. Není tedy nutné jezdit na měření emisí.

Ekologickou plaketu by neměla mít problém získat všechna moderní benzínová vozidla (r.v. od, řekněme, 1995). U dieselů bude situace horší, nicméně i zde budou mít problémy asi jen vozidla s rokem výroby 2000 a dříve. Pokud vaše auto splňuje alespoň normu Euro III, plaketu určitě dostanete.

Je třeba pro zisk této plakety jet do Německa a něco vyřizovat?

Nikoliv. Ekologické plakety jsou k dostání na mnoha místech v ČR, např. na stanicích STK či v areálech ČSAD.

Ve kterých městech nařízení platí?

V podstatě ve všech větších městech, např. v:

Berlíně
Hannoveru
Kolíně n. Rýnem
Dortmundu
Mannheimu
Stuttgartu
Mnichově
Essenu
Duisburgu
Brémách
Lipsku
Halle
Bonnu
Magdeburku
Erfurtu

Kde se emisní zóny zatím jen plánují?

V současnosti se emisní zóny pouze plánují v Čechy oblíbených Drážďanech, Regensburgu či Norimberku a dále také např. v Darmstadtu, Jeně či Kasselu.

[Zdroj foto: fahrtipps.de]

Autonehoda: Co dělat, když pojišťovna viníka nezaplatí celou škodu?

jakubres — Wed, 29 Feb 2012 07:00:49 +0000

Dopravní nehoda patří bezesporu mezi ty nejnepříjemnější zážitky, které nás mohou potkat. O to horší je situace, pokud takovou nehodu nezaviníme, a přesto nám odmítne pojišťovna viníka uhradit celou částku nutnou k opravě. Myslíte si, že k ničemu podobnému nemůže dojít? Bohužel se pletete.

Amortizace se netýká pouze automobilů jako takových ale i jednotlivých dílů

Jen si představte následující situaci: stojíte na semaforu a čekání na zelenou vám najednou zpestří náraz do zadní části vozu. S řidičem se bez problémů domluvíte, ten uzná svou vinu, vše se řádně zadokumentuje. Vy pak zajedete do servisu a necháte si vůz za určitou částku opravit. Pak vám ale jednoho krásného dne přijde dopis od pojišťovny viníka, ve kterém bude stát, že vám pojistné plnění zkrátili o 25 % z důvodu amortizace některých dílů. Proti tomuto rozhodnutí samozřejmě podáte odpor, jenže setkáte se pouze s odmítavým stanoviskem. Poslední možností tak zůstává soud.

Uvádíme vozidla do stavu před nehodou, neplatíme generální opravy

Pojišťovny postupují ve většině případů podle zákona, který říká, že pojišťovna má povinnost uhradit náklady na opravu, která uvede vozidlo do stavu před nehodou. Jinými slovy, pokud nám někdo nabourá staré prorezivělé auto s tím, že při opravě dojde k výměně řady dílů za zbrusu nové, ještě na tom vyděláme (ostatně jen stěží se dá představit, že někdo shání děravý a na pravé straně promáčklý blatník na 20 let starý Favorit jen proto, že prostě v takovémto stavu bylo vozidlo před nehodou). Na druhou stranu je ale nezpochybnitelné, že pojišťovny platí jen, když skutečně musí.

Autorizované vs. smluvní servisy

Z tohoto důvodu se například zdráhají platit drahé opravy starších vozidel v autorizovaných servisech. V praxi to pak vypadá následovně: poškozené auto si necháme ve značkovém servise opravit za 40.000 Kč, od pojišťovny však dostaneme pouze polovinu – částku, za kterou by opravu provedl neautorizovaný servis). Výhodou je, že většina pojišťoven garantuje, že pokud je oprava provedena u některého ze smluvních partnerů za použití dílů z druhovýroby (kvalitativně rovnocenných avšak levnějších dílů), pak ke krácení ani amortizaci nedojde.

U nových dílů k amortizaci nemusí dojít

Pokud k nehodě dojde jen velmi krátkou dobu po té, co jste na vozidle provedly servisní úkon a jste fakturou či výpisem z účtu schopný toto provedení deklarovat, je pravděpodobné, že se krácení pojistného plnění vyhnete. Jinými slovy: pokud jste před týdnem dával nový výfuk, které byl při případné nehodě poškozen, vyplatí vám pojišťovna pravděpodobně celou cenu.

Co když nezbývá nic jiného než se soudit?

Pokud se rozhodnete pojišťovnu viníka zažalovat, je třeba si uvědomit, že místo o pár tisíc korun, se začne hrát o desetitisíce i více. Na druhou stranu i Ústavní soud několikrát rozhodl (např. rozsudek č. II. ÚS 2221/07) ve prospěch poškozených. Pokud jste tedy jednoznačně přesvědčeni o oprávněnosti svého nároku, urgujte pojišťovnu ještě jednou a pak věc předejte soudu.

Změny a zdražení u STK

jakubres — Mon, 27 Feb 2012 07:46:15 +0000

O české legislativě dobře víme, že se mění rychleji než dubnové počasí. Stejně tak dobře víme, že neznalost pravidel neomlouvá, a proto se pojďme v dnešním článku společně podívat na chystané změny u STK.

Pozor na zatmavovací folie

Poslední dobou se hojně skloňují zatmavovací folie na sklech. Ačkoliv tyto folie patří spíše mezi speciality tunerů, nemůžeme je zde nezmínit. Kromě problémů na STK – pravděpodobně už od května tohoto roku budou STK běžně kontrolovat propustnost skel – se totiž můžete dostat i do křížku s policií při běžné kontrole. Pokud totiž policie zjistí, že zatmavovací folie neumožňuje dostatečnou světelnou propustnost, může vás čekat nejen pokuta až do výše 10.000 Kč, ale také prohlášení vozidla za neschopné provozu. To pak v praxi bude znamenat nutnost odtahu v případě, že se vám nepodaří folie ambulantně odstranit (netřeba též zmiňovat odebrání řidičského oprávnění až na 1 rok).

Minimální procentuální propustnost folií a skel

Ztmavená přední boční skla musí mít podle zákona propustnost minimálně 70 procent, čelní sklo pak dokonce 75 procent. U zadního skla platí, že ztmavovací fólie nesmí zakrývat třetí brzdovou svítilnu. Světelnou propustnost zadních skel zákon neupravuje a tudíž může být, čistě teoreticky, klidně nulová.

Další věc, kterou je třeba si uvědomit, je také fakt, že sníženou propustnost mají již originální skla. V praxi to znamená, že ačkoliv si koupíte folii s propustností např. 75 %, testem nemusíte projít – v součtu tak může být celková propustnost třeba 60 % (skutečnost, že máte kvalitní atestovanou folii na tom bohužel nic nezmění).

Ptáte se na řešení? To je velice jednoduché. Pokud máte skla zatmavená už od výrobce, problém mít nebudete. Pokud si hodláte pořídit přídavnou zatmavovací folii, nechte si raději propustnost změřit.

Zdražení STK

V současnosti se jedná o návrhu zákona, který by český systém STK sladil s bruselskými normami. Důsledkem toho by se počet povinných úkonů při STK zvýšil na 160. Zbytečná byrokracie či krok kupředu?

Pravdou je, že současný systém STK je již značně zastaralý, jelikož se podle něj postupovalo již za časů normalizace. Ke klasickým úkonům, jakou je např. kontrola brzd, by nyní měla přibýt, mj.:

kontrola dezénu a poškození pneumatik,
měření opotřebení spojovacích zařízení,
či zmíněná propustnost skel.

Tak či tak by však cena STK neměla vzrůst o více než 10 %, u měření emisí pak ke změně pravděpodobně nedojde vůbec.

Čekají nás problémy na STK?

Jedním ze základních problémů přechodu ze současného systému může být skutečnost, že STK budou fungovat pomaleji. Větší množství úkonů logicky zabere delší čas, navíc ministerstvo ani neplánuje plošné přeškolení pracovníků STK.

Od kdy začne novela platit?

Pokud se návrh zákona úspěšně dostane až na konec legislativního procesu, začne platit již od května tohoto roku. Výhodou však je, že fakticky nedojde na STK k žádné změně minimálně do příštího roku, a to zejména proto, že STK se nedokáží za tak krátkou dobu vybavit potřebnými přístroji.

Vykradené auto s nepoškozeným zámkem? Velký problém

jakubres — Mon, 30 Jan 2012 09:00:53 +0000

Bohužel se již řada z nás setkala s vykradeným vozidlem. Vzhledem k tomu, že většina řidičů disponuje pojištěním, nemívá tento nepříjemný zážitek finanční důsledky. Výrazně horší je pak ale situace, kdy k vykradení vozidla dojde, avšak bez poškození zámků, oken či čehokoliv jiného. Pak nám bohužel často nepomůže ani pojištění, a i když, tak jen částečně.

Co dělat, když…

Pokud jste se dostali do takovéto situace, běžte co nejdříve na policii, případně volejte tísňovou linku.

Bez protokolu od policie vám pojišťovna jen stěží něco proplatí. Navíc ani s protokolem nemáte záruku úspěchu, jelikož pojišťovny často argumentují tím, že aby mohlo být z jejich strany uvolněno pojistné plnění, musel by zloděj “překonat překážku”. Tato situace se bohužel netýká nutně jen vozidel, existuje řada vykradených bytů či domů, kde nedošlo k žádnému viditelnému poškození. Pokud však k “překonání překážky” nedojde (např. díky použití tzv. polského klíče), pojišťovny se začnou vykrucovat.

Díky tomu, že existují analýzy a znalecké posudky, které jednoznačně dokáží prokázat překonání překážky, aniž by došlo k jejímu násilnému překonání, dnes již většina pojišťoven škodu uhradí, třebaže se na vás asi od ucha k uchu usmívat nebudou. Pokud by však pojišťovna stále odmítala, bohužel nezbývá nic jiného, než se obrátit na soud.

Bez ohledu na to, kde jste, trvejte na zajištění stop okamžitě.

Pokud si na vykradené vozidlo “vzpomenete” po týdnu, v pojišťovně s vámi, lidově řečeno, vyrazí dveře. Proto požadujte sepsání protokolu okamžitě.

Jasně policii řekněte, že vozidlo vykradeno bylo, byť nejsou patrné známky poškození.

Pokud vám policie do protokolu napíše, že nedošlo ke zjištění poškození, případně že nedošlo k překonání překážky, požadujte změnu. Pokud je to nutné naléhejte na provedení expertízy, zda došlo či nedošlo k neinvazivnímu otevření zámku. V případě kladného výsledku je pravděpodobné, že vám škodu i cenu posudku proplatí pojišťovna.

Podle policejního protokolu se určuje výsledek řízení

Pro pojišťovnu existuje v podstatě pouze jeden dokument, na základě kterého rozhodne, zda škodu proplatí či nikoliv – policejní protokol. Pokud bude v policejním protokolu jednoznačně napsáno, že ke krádeži došlo, škoda vám uhrazena bude. Pokud však v protokolu bude napsáno, že nedošlo ke zjevnému poškození, může pojišťovna přistoupit k došetření případu (kontrola, zda bylo vozidlo řádně uzamčeno apod.).

Obecná rada na závěr pak zní: všechny cennosti a předměty vzít s sebou (včetně navigace, nabíječek apod.), parkovat raději na oficiálních parkovištích než někde na sídlišti a vždy kontrolovat uzamčení všech dveří včetně kufru. Zejména v zimních měsících může vlivem mrazu některý ze zámků “vynechat” a zůstat otevřený. Stejně tak kontrolujte úplné zavření všech oken. Pokud jste někde udělali chybu, pojišťovna se jí ihned chytí.

Plánujete koupi skútru?

jakubres — Sun, 29 Jan 2012 21:03:04 +0000

Plánujete koupi skútru? Pokud ano, my vám to rozhodně rozmlouvat nebudeme. Právě naopak! Skútry představují ekologický, levný a v městském provozu nejrychlejší způsob dopravy. Ostatně už i Američané skútrům vlivem stále rostoucích cen pohonných hmot přicházejí na chuť.

Jaký skútr vybrat

V prvé řadě je nutné si uvědomit, k čemu budete skútr využívat. Na českém trhu operuje nespočet výrobců, vybere si úplně každý. Pokud chcete skútr používat v městském provozu a jde vám výhradně o cenu a rychlost, doporučujeme elektrickou verzi. Ta jezdí téměř zadarmo (cca 10 Kč/100 km i méně), problémem je však výrazně vyšší cena. Ta se vám však v horizontu 3-5 let pravidelného používání vrátí. Velkou výhodou jsou nulové emise, minimální hlučnost a na elektrický pohon solidní dojezd.

Pokud sháníte dopravní prostředek např. na chatu i občasné dojíždění, postačí vám levné čínské skútry, u kterých se cena pohybuje i pod 15.000 Kč. Vzhledem k tomu, že však bylo při výrobě šetřeno, kde se dalo, je pravděpodobné rychlejší opotřebení komponent. I tak mají ale tyto výrobky řadu spokojených zákazníků a svůj základní úkol splní.

Pro sportovně založené je k dispozici řada skútrů zejména japonských a italských značek. Ty mají solidní výkon, stále poměrně nízkou spotřebu (s přehledem se dostanete pod 4 litry) a často i reprezentativně vypadají. Bohužel je zde však nutné počítat s investicí blížící se 100.000 Kč. Pokud vám však nejde až tak o peníze a chcete ušetřit spoustu času jinak stráveného v kolonách, mohou být i tyto skútry vaší volbou.

Poslední skupinou jsou stylové či retro skútry. Typickým příkladem je italská značka Vespa. Zde jde zejména o image. Tyto skútry si kupují převážně ženy, často mají růžovou či oranžovou barvu a pozornost budí už zdálky. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena a často horší užitné vlastnosti.

Jaký objem vybrat

Vzhledem k tomu, že současná legislativa dovoluje držitelům licence B řízení skútru o obsahu pouze 50 ccm, bude asi volba jednoznačná. Pokud však někdo vlastní řidičák i na vyšší objem, pak může být vhodnou volbou obsah 125 ccm. Tyto skútry mají nízkou spotřebu (cca 2,5 l), jsou dostatečně pružné (cca 4-5 kW) a dosahují rychlosti až 100 km/h. Zda dojde ke změně legislativy, je těžko říci. Faktem však zůstává, že v řadě zemí je řízení motorky s obsahem do 125 ccm povolena pouze s licencí skupiny B.

Náklady na provoz

Ty jsou nesrovnatelně nižší než u automobilu. Případné opravy jsou zpravidla levné, náhradní díly (až na výjimky) taktéž. Výhodou je též povinné ručení za cca 700 Kč/rok. Vzhledem k tomu, že průměrná spotřeba skútrů se pohybuje pod 3 litry (a to včetně městského provozu), je jakákoliv srovnávací kalkulace s automobilem zbytečná. Úspora bude značná.

Nevýhody skútrů

Hlavní nevýhodou je bezpečnost. Víte např. jakým způsobem zemřel slavný Pininfarina? Srazilo ho auto, když jel na skútru. Vzhledem k neohleduplnosti a agresivitě českých řidičů není riziko byť nezaviněné nehody malé a následky mohou být trvalé. Dalším problémem je mentalita. Zatímco v jižních zemích jsou skútristé bráni jako plnohodnotná součást silničního provozu a takřka všichni jim v zácpě uhnou, v Čechách tomu tak vždy není. Ostatně pokud např. pojedete na skútru po středové čáre v zácpě a některý z řidičů se nepodívá do zrcátka, budete přinejmenším spoluviníkem vy.

Dalším problémem je počasí. Jen těžko si asi člověk dokáže představit jízdu na skútru ve 20 cm sněhu či na namrzlé vozovce. Stejně tak nepříjemný může být déšť, ačkoliv není problém koupit dlouhé pláštěnky určené speciálně pro skútristy. Věřte nebo ne, kromě spodní části nohavic a bot přijedete úplně suší.

Jakou vybrat autobaterii

jakubres — Sat, 31 Dec 2011 13:45:41 +0000

Odešla-li vaše autobaterie do věčných lovišť a vy se poohlížíte po nové, je dnešní článek určený právě pro vás. Budeme se v něm totiž zaobírat nejen tím jakou autobaterii vybrat, ale také jakých zásad je třeba dbát, aby vaše autobaterie vydržela co nejdéle.

Kapacita, polarita, napětí, startovací proudy… Kdo se v tom všem má vyznat?

Při koupi autobaterie nemusíte být nutně fyzik či chemik, aby vaše vozidlo dostalo to nejlepší. Většinou stačí ve specializovaném obchodě či servise říct typ vozidla, druh pohonu či rok výroby, a máte po problémech. I tak je ale vhodné se v základních termínech orientovat, byť jen pro případ, že by se vám v obchodě snažili vnutit výrobek, který sice není nutně nevhodný, nicméně je u něj větší riziko opotřebení, vznícení apod. Proto si teď ve zkratce pár základních pojmů vysvětlíme.

Kapacita autobaterie

Při koupi autobaterie volte výrobek, jehož kapacita je vyšší nebo rovna údaji, který je uveden v manuálu. Menší kapacita nutně neznamená problém, nicméně obzvláště v zimě, kdy baterie mohou ztratit velkou část své kapacity, se můžete dostat do problémů. Kapacita autobaterií je uvedená vždy v ampérhodinách (Ah) a udává, jak dlouho je autobaterie schopna dodávat určitý proud za určitý čas. Pokud máte rádi čísla, vězte, že pokud zakoupíte autobaterii s kapacitou nad 70 Ah pro naftový vůz a nad 63 Ah pro benzínové vozidlo, budete, jak se říká, v suchu.

Napětí autobaterie

Volte jednoznačně 12 V. Starým vozidlům může sice stačit i 6 V, ale jistota je jistota.

Polarita autobaterie

Kladný a záporný, plus a minus. V hodinách fyziky jsme se s tím setkali všichni a, jak se říkává, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Pokud se rozhodnete autobaterii instalovat sami, dávejte si velký pozor, na jaké straně je umístěný plusový pól. Většinou to sice bývá napravo, nicméně pravidlem to není. Pozor tedy na to, ať nekoupíte baterii se špatnou polaritou. Ta vám bude nejspíše k ničemu (ledaže by disponovala dlouhými přívodovými kabely a bylo by možné póly prohodit. To se však v podstatě nestává).

Velikost baterie

Pokud jste někdy viděli autobaterii z Mercedesu S a baterii např. ze Škody Fabie, uznáte, že rozdíl mezi nimi je asi takový, jako mezi příslovečným nebem a dudami. Prostudujte tedy manuál, zjistěte vhodné rozměry baterií a v žádném případě nekupujte větší.

Nejvhodnější materiál

Materiál desek výrazně ovlivňuje životnost a vlastnosti baterie. Vyvarovat se je třeba desek s příměsí antimonu, jelikož vhodnější jsou hybridní konstrukce. Ty jsou sice o něco dražší nicméně více vydrží a poskytují lepší startovací vlastnosti díky vyššímu proudu.

Volit bezúdržbové či údržbové baterie
Baterie s bezúdržbovým provozem jsou jednoznačně pohodlnější. Není nutné kontrolovat stav elektrolytu a ten případně dolévat. Cena bezúdržbových autobaterií je rozumná, a proto je doporučujeme.

Základní zásady pro dlouhý život autobaterie

Nepřebíjet a nenechat vybít. To je asi úplný a nejdůležitější základ pro dlouhou životnost autobaterie. Zejména v zimě je vhodné alespoň jednou za týden s vozidlem ujet minimálně 20 km, aby se baterie mohla dobít. Pokud vůz necháte odstavený bez povšimnutí delší dobu, vězte, že autobaterie poté nechá bez povšimnutí váš pokus nastartovat. Dále, pokud máte údržbovou baterii, je nutné kontrolovat stav elektrolytu (většinou stačí jednou až dvakrát za rok).

Jak baterii nabít

Nejlépe baterii nabijete jízdou. Pokud však musíte použít nabíječ, volte takový, který výrobce baterie předepisuje. Velký pozor si dávejte zejména u VRLA akumulátorů s uzavřeným cyklem. Nevhodný nabíječ je může zcela zničit. Plně nabitou baterii poznáte podle klidového napětí kolem 13 V.

Co je to sulfatace?

Sulfatace autobaterie je jedno z jejích nejčastějších poškození. Vzniká zejména při nulové údržbě baterie, jízdách na krátkých trasách (typicky přes město) či při dlouhodobém odstavení automobilu. Podstatou tohoto jevu je postupný vznik krystalů síranu olovnatého na elektrodách. Na rozdíl od původního amfoterního síranu, se vzniklé krystaly zúčastňují přeměn aktivní hmoty elektrod jen ve velmi omezené míře. Následkem toho dojde ke snížení kapacity akumulátoru a nárůstu vnitřního odporu (a snížení vodivosti), který má za následek snížení napětí a proudu dodávaného akumulátorem, zvláště při velkých proudových odběrech.

S výběrem autobaterie pro váš vůz vám rádi poradíme také v našem Pneuservisu u Kopeckých ve Valašském Meziříčí.