Velké procento řidičů, začátečníků i zkušených, pohlíží na správné parkování přinejmenším s respektem, ne-li se strachem. Škodolibější z nás se mohou hodiny kochat na serveru youtube.com legračními až tragickými pokusy zaparkovat (velice často doplněnými komentáři typu “blondýna parkuje”, “ženská za volantem” apod.). Tomu všemu však zanedlouho (pravděpodobně) odzvoní.

Jsme číl dál horší řidiči?

Starší zkušenější šoféři si často postesknou: “To je hrůza. Jak mohlo tohle udělat autoškolu. Tam bych se já vešel s autobusem.” Problém je však v tom, že vozidla typu Škoda 105 (a všeobecně starší vozidla bez ohledu na zemi původu), na kterých se tito šoféři učili, poskytovaly zpravidla mnohem lepší výhled a přehled o situaci. Dnešní automobily jsou totiž kvůli bezpečnostním a aerodynamickým požadavkům často konstruovány tak, že z nich opravdu není moc vidět. To je, zejména pro začínající řidiče, velký problém.

Začalo to parkovacím asistentem

Již i běžná vozidla včetně těch patřících do nižších tříd jsou dnes vybavena parkovacím asistentem (ono pípání, které se ozve, jakmile se při parkování přiblížíme k vzadu stojícímu vozidlu o určitou vzdálenost). Stále častěji se však ve vozech objevuje aktivní parkovací asistent – v podstatě jakýsi autopilot, který zcela převezme kontrolu nad vozidlem při parkování. Ten je pak schopný bezpečně bez ťukanců či škrábanců podélně zaparkovat na pouhých 120 % vlastní délky. Pětimetrové vozidlo tedy bezpečně zaparkujete do šestimetrové mezery (to se bez újmy na laku podaří jen části řidičů. A pokud už se jim něco takového podaří, je to zpravidla až na několikátý pokus).

Teď řídím já, pracky pryč!

Zajímá vás, jak přesně tento asistent funguje? Záleží samozřejmě na automobilce, nicméně princip je vesměs stejný. Nejprve je třeba zapnout směrová světla. Tím, kromě toho, že svému vozidlu řeknete, na kterou stranu chcete zaparkovat, dáte i kolemjedoucím šoférům najevo, ať si raději přibrzdí. Posléze musíte zmáčknout knoflík zpravidla umístěný pod řadicí pákou. V tuto chvíli začne počítač pomocí senzorů vyhledávat správné místo k zaparkování. Pokud počítač vhodné místo najde, dostanete pokyn k zařazení zpátečky. V tuto chvíli se ocitnete v jakémsi sci-fi světě, kdy se volant točí sám od sebe a vy ovládáte pouze pedály. Jakmile se ocitnete v mezeře, musíte zařadit jedničku a vozidlo srovnat. I v této fázi automat točí volantem sám. Pozor je třeba si dát na to, abyste se volantu nedotkli, jelikož pokud tak učiníte, asistent se odpojí a parkovací manévr bude pouze na vás.

Má to vše smysl?

Pravděpodobně ano, nicméně faktem je, že ani tento asistent nepředstavuje nějakou skutečně revoluční událost v automobilovém průmyslu. Jednak je použitelný pouze za určitých okolností (je např. nutné dodržet mezeru mezi stojícími auty a vašim vozidlem v rozmezí 0,5-1,5 metru) a navíc tento automat sám nejede – to znamená, že řidič stejně musí s citem ovládat prokluz spojky při popojíždění. Pokud do mezery najede příliš rychle, vozidlo se do ní stejně nestihne vměstnat.

I přesto však, zejména u vozidel s obzvlášť problematickým výhledem, může tento asistent ušetřit nervy, čas a v neposlední řadě i peníze. Automobily vyšších tříd jej začínají nabízet ve standardní výbavě a je možné očekávat, že se tento vynález stane rozšířeným i mezi vozy nižších tříd.