Pokud mluvíme o kontroverzních kontrolách českých motoristů v pohraničí, máme na mysli takřka výhradně německé a rakouské pohraničí. Zde se totiž již nemalá řada řidičů setkala s poměrně ostrými kontrolami, které by se bez nadsázky daly označit za bezpředmětnou buzeraci. Co je však nejhorší, je fakt, že se takto nepošlapává jen lidská důstojnost, ale hlavně ideál Schengenského prostoru. Ten vznikl, a Česká republika do něj vstoupila, za účelem odbourání zbytečných příhraničních kontrol, které stejně nic nevyřeší a jen obtěžují miliony lidí ročně při odjezdu na dovolenou, služební cesty, apod.

Smysl kontrol

Dnes již na hranicích západní a východní Evropy v podstatě neexistuje nelegální pohyb osob v tom smyslu, že by zde operovali zločinecké skupiny zaměřující se na přepravu běženců. A i přestože se zde řada cizinců pohybuje a pracuje na černo, občasná silniční kontrola vzhledem k otevřeným hranicím a pracovnímu trhu stejně nic nevyřeší, jen si při troše štěstí sáhne na špičku ledovce. Často německá policie argumentuje tím, že se při kontrolách zaměřuje na drogy. Nebýt tento argument demagogií, bylo by možné dát Němcům za pravdu. Jak nedávno prohlásil Jakub Frydrych, šéf Národní protidrogové centrály: “Jsme varna Evropy. Jsme celé Evropě pro smích. S tichým souhlasem státu zde prodáváme léky, z nichž se vyrábějí drogy vyvážené do okolních zemí.” Bohužel však není Česká republika pouze varna ale i pěstírna, a to zejména díky vietnamským gangům specializujících se na pěstování marihuany. Takto získaná marihuana však často nezůstává v ČR, ale je exportována do okolních zemí, převážně do Německa. I tak se ale dá pochybovat o smyslu obtěžování rodiny s dětmi a lyžemi na střeše vracejících se z dovolené. To, že tyto rádoby drogové kontroly stejně nemají smysl, je jasné. Zatím se totiž německým policistům nepodařilo v blízkém pohraničí odhalit nikoho, kdo by měl ve vozidle inkriminovaný náklad (minimálně o tom žádný sdělovací prostředek neinformoval).

Dalším důvodem, kterým v Německu ospravedlňují kontroverzní kontroly, jsou pochybnosti o původu vozidla. Vzhledem k nespočtu vozidel německého původu na českých silnicích a vynalézavostí prodejců automobilů, je možné, a v některých případech i reálné, že je vozidlo, jež brázdí české silnice, kradené. Pokud německý policista narazí na podezřelé vozidlo, o kterém se domnívá, že by mohlo být kradené, má samozřejmě plné právo se situací zabývat. V případě, že se však při kontrole zaměřené na původ vozidla, která z pohledu českého řidiče dopadla dobře, začne zabývat prošacováním posádky a nutit řidiče např. močit u krajnice do kelímku, je jasné, že i zde se jedná o demagogii.

Stížnosti jsou neopodstatněné, nejedná se o šikanu

Asi takhle reagují Němci na všechny stížnosti o nekorektním postupu policie. Bohužel je však oficiální stížnost jedinou možností, jak proti postupu konkrétních policistů postupovat. V případě, že se český motorista cítí dotčen, je možné se obrátit na německý zastupitelský úřad v Praze. Sem je třeba dodat německo-jazyčný protest, který bude dále postoupen velitelství německé spolkové policie. Dost často se však stává, že se ke stížnosti spolková policie ani nevyjádří. Jejich argumentem je to, že kontrolu provedla zemská policie a tudíž ona je za možné problémy zodpovědná. Je tedy třeba si stěžovat u konkrétní zemské policie, což opět vyžaduje stížnost v německém jazyce. Z tohoto pohledu jsou protesty téměř zbytečné. Pokud vás např. nebudou němečtí policisté mlátit do hlavy obušky apod., se stížností asi neuspějete a navíc tím ztratíte čas, nervy a peníze.

Protesty české vlády

Česká diplomacie v čele s Janem Kohoutem se již několikrát pokusila o hlasitou kritiku německé policie, a to jak na mezistátní úrovni, tak v rámci Rady EU a Evropské komise. Celková razance protestů však byla spíše nijaká. Za vše mluví např. reakce německého ministra zahraničí Guido Westerwelleho: “V žádném případě nepomýšlíme na diskriminaci občanů a občanek tak nádherné země, jako je Česko.” Z takto jízlivé ironie je možné leccos usoudit.

Oko za oko, zub za zub

Kontrolu za kontrolu. Asi tak se dá shrnout znechucení nemalého počtu českých řidičů, kteří se musí na německých silnicích pravidelně vyskytovat. Ti bijí na poplach a navrhují, aby se k vozidlům s německou SPZ v ČR přistupovalo podobně jako v Německu k českým řidičům. Zda je tohle řešení, posuďte sami. Jen stěží si člověk dokáže představit partu skautů ve fabii s nápisem “pomáhat a chránit”, kteří požadují po postarším německém gentlemanovi v Mercedesu vzorek moči či slin.

Je snad možné už jen doufat, že němečtí policisté konečně pochopí, že v Čechách v žádném případě nepomýšlíme na poškozování občanů a občanek tak nádherné země, jako je Německo, a že z několika malých nedorozumění nevzniknou zbytečně velké problémy.