Česká doprava zažívá v poslední době takovou malou revoluci. Během posledních pár let došlo po vzoru některých zemí EU k zavedení bodového systému, objevila se značka “povinná zimní výbava”, dopravní nehodu je již možné (za zákonných podmínek) řešit bez policie pouze s formulářem; no a teď se na vlnách legislativního procesu pohupuje další změna – 160 km/h na dálnici. Někdo aplauduje, někdo zatíná zuby, někomu je to jedno. Kde je tedy pravda? Je jako obvykle někde uprostřed?

Kde by se mohlo jezdit 160 km/h

V této souvislosti je třeba mít na vědomí jednu zásadní věc: zamýšlené zvýšení max. povolené rychlosti by se netýkalo paušálně všech dálnic, ale pouze vybraných úseků (mluví se např. o plzeňské D5, dálnici na Hradec či nejnovějším úsekům D1 za Brnem, směr Ostrava).

Základní argumenty pro a proti – všeobecně

Jeden z hlavních argumentů proti je již tak vysoká nehodovost a hlavně úmrtnost na českých silnicích (srovnáváno s evropským standardem). Řidiči na dálnicích již dnes zcela běžně rychlostí 160 km/h a vyšší jezdí. Nebude se nakonec běžně jezdit 200 km/h či více?

Dalším potenciálním problémem je rozdíl v rychlostech jednotlivých vozidel. Na dálnici se i přes ekonomickou krizi pohybuje obrovské množství kamionů, z nichž má řada instalovány omezovače. Tím pádem dojde k tomu, že zatímco se rychlost jednoho pruhu výrazně zrychlí, rychlost nejpomalejšího se nezmění. O to více bude docházet k pendlování mezi pruhy řidiči, kteří nechtějí inhalovat spálenou naftu z kamionů, ale stejně tak nechtějí (nebo z důvodu typu či stáří vozidla nemohou) jet 160 km/h. Jsou tedy obavy, že z prostředního pruhu se stane pruh nejnebezpečnější (a to se zde ani nebudeme zabývat bezpečnou vzdáleností či brzdnou drahou, která roste geometricky, nikoli lineárně).

Základní argumenty pro – Česká republika vs. zahraničí

Mezi nejčastější argumenty pro patří tyto: V Německu je na dálnicích rychlost již tradičně neomezená, přesto je tam úmrtnost poloviční než u nás. Velice často se objevuje argument, že naše dálnice nejsou na 160 km/h stavěné. Byť jde o zavádějící tvrzení (co je to “být stavěno”), je možné jej vyvrátit tím, že existují úseky, které nijak nezaostávají za německým standardem. Jinými slovy: v ČR a v Německu jsou úseky dálnic se srovnatelnou kvalitou, na kterých mají naši sousedé rychlost neomezenou, a přesto “jim to funguje”.

Oficiálně neomezenou rychlost pak má v Evropě pro zajímavost ještě např. britský Isle of Man. Argumentace pouhým srovnáním s Německem se může zdát zavádějící, nicméně je záměrná.

Lidský faktor je neopomenutelný

Bohužel totiž platí stále stejná písnička: Bezpečnost (nejen na dálnicích) není ani tak určena limity a zákazy či typem vozidla, jako spíše samotnými řidiči. Pokud nebudeme při řízení zbytečně riskovat, budeme jezdit svědomitě (střízliví, bez mobilního telefonu u ucha apod.), počet nehod a úmrtí se několikanásobně sníží. Pokud však přece k nějakému průšvihu na silnici dojde – bourat může každý a všude, jsme pouze lidé – bude se jednat o nešťastnou náhodu. Pokud si to řidič na úzké rozbité okrsce rozdá ve stopadesátikilometrové rychlosti se stoletou lípou, nejde o nehodu, nýbrž o důsledek bezohledného a vědomého hazardu. Pokud se zmíněnými zásadami budeme řídit, je možné zavést neomezenou rychlost třeba i ve městě, a přesto k nehodám bude docházet velice zřídka.